Správy o dekompresii, opakované dekompresie, atď.

George Irvine, konference Quest, 6.2.2002, George Irvine, středa 6. února 2002

Hodlám zveřejnit svoji zprávu o opakované dekompresi a dalším postupně za sebou, ale nejdříve mi dovolte zmínit něco, co je opomíjeno.
Plyn se nepřemísťuje z tkání do tepen nebo žil, přemísťuje se do kapilár. Cévy vycházející ze srdce jsou obrovské, silné, elastické pulsující trubice, které se zmenšují a rozvětvují dokud se z nich nestanou kapiláry a potom se krev vrací nazpět k srdci skrze žíly, které jsou rovněž silné a zvětšují se postupně jak se sbíhají, aby vrátili krev do pravé srdeční části.

Tato krev potom putuje do plic, kde masivní síť drobných kapilár, rozložených do zhruba 4200 metrů čtverečních povrchové plochy působí jako „filtr“ na bubliny. „Vyfiltrovaná“ a už i okysličená krev, která předala svůj C02 a další plyny do prostoru plic, se vrací nazpět do srdce, aby byla vháněna znovu do systému. Trvá to asi dvě minuty, než ta celá cesta proběhne.

Bubliny se vám do tepen nevytvoří. Pokud se bubliny dostanou do tepen, je tomu tak proto, že prošly filtrem nebo byly „přemostěny“ skrze PFO ve stěnách tepen nebo protože byly dočasně stlačeny natolik, že prošly plícemi a poté se znovu zvětšily s poklesem tlaku před dosažením kapilár. V tomto případě putují do menších a menších cév, až je zablokují. Tohle se děje při opakovaném zanoření jako například po skončení ponoru, kdy se vrátíte dolů, aby jste něco donesli, jako třeba dekompresní lahev. To je důvod proč je ve WKPP zakázáno opakované zanořování a proč vyžadujeme, aby naši podpůrní potápěči byli mimo vodu 4 hodiny než se znovu potopí do mělké vody v rámci podpory.

U většiny lidí přijde největší nápor bublin z tkání do krevního řečiště při vynořování zhruba ze tří metrů. To, proč to děláme jinak, budu zmiňovat v následující zprávě. Většina lidí má tendenci vykazovat výskyt bublin mnoho hodin po ponoru. Většina bublin má tendenci růst z okolního zdroje plynu předtím než se zmenší a ztratí.

Pokud jsou bubliny ve tkáních tak cítíte bolest. Způsobem, jakým zabráníte výskytu bublin v tkáních, je začít dekompresi řádně v hloubce a postupovat výstupovou rychlostí, která umožní bublinám uniknout do krevního řečiště. V hloubce toto vysycování musí být provedeno pečlivě a ve stavu kdy je plyn rozpuštěn. V mělčí části profilu můžete zatlačit na gradient a umožnit vysycování ve formě bublin do krevního řečiště. Rozdíl je v tom, že pokud to pokazíte v mělké části, můžete se trochu vrátit a spravit to. Pokud se to stane v hloubce, tak je to nepraktické a obrovská ztráta času úplně zbytečně. Pro jedince s kardiovaskulárními nebo plicními přemostěními je vysycování v podobě bublin velmi nebezpečné. Pro ty bez přemostění je to mnohem efektivnější. Pro ty s PFO je riziko největší POTE co se dostanou ven z vody kvůli důvodům uvedeným nahoře (růst bublin a pokračující vysycování ve formě bublin).

Myslím, že už můžete vidět kde se vám snažím říci, že to co potřebujete, je provést nejdříve svoje mělké sestupy a vše si řádně nacvičit než začnete dělat svoje ponory a proč také můžete prakticky ignorovat opakované ponory za použití správné dekomprese. NEMŮŽETE je ignorovat s ohledem na expozici na kyslík. Tahle zpráva je dostatečně dlouhá, úvodní a předběžná. Teď už můžeme trochu pokročit dál.

Preložil Adolf Vondrka, zverejnené s jeho láskavým zvolením 01/2009.

Last update: 28. 7. 2008, © GCZ.CZ 2006
Zdroj: http://www.gcz.cz/jiri/index.php?id=24