Minimálna dekompresia

George Irvine, konference Quest 3. června 2001
Úvodem mi dovolte říci, že nehodlám začínat jakékoli diskuse nebo argumentaci ohledně čehokoli na toto téma s někým, kdo by mi chtěl předčítat historii dekomprese. Můj přístup je založený na tom co funguje a já nemám vůbec žádný zájem o to, co si kdo myslí, s vyjímkou Jarroda Jablonského, který tohle dělá se mnou a jehož tým lidí zabývajících se dekompresí vykonává skvělou práci a neustále se vrací ke mně nazpátek s dalšími důvody proč mám pravdu. Takže to jen na úvod a jdeme na věc.

Dekomprese není lineární jev: dvojnásobný čas na dně neznamená dvojnásobnou dekompresi a poloviční čas na dně neznamená poloviční dekompresi. Tohle je celkem intuitivní, ale chci připomenout fakt, že nejrychlejší pohyb plynu probíhá v místě největšího rozdílu tlaků. Například když na začátku jdete z jedné atmosféry (1 ATA) do dvou, proběhne velmi rychlý přenos plynů, ale čím zůstáváte déle, tím se více zpomalí vzhledem k tomu, že se tlakový gradient působící na přenos plynů zmenšuje, něco jako při nabíjení baterie.

Sycení je velmi jednoduché, jelikož plyn se vám do tkání ve formě bublin nedostává. Vysycování je už složitější, protože chcete tvorbě bublin v tkáních zabránit v jakékoliv hloubce a jejich tvorbě v krvi v hluboké části ponoru. Vysycování v podobě bublin do krve je extrémně efektivní z časového hlediska a umožňuje rychlejší dekompresi, která zabraňuje sycení jedné tkáně a současnému vysycování jiné, ale toto platí pouze pro jedince bez PFO. Bohužel u jedinců s PFO se objeví největší výskyt bublin v žilní krvi až poté co se dostanete ven z vody.

Trvá to nějakou dobu než se krev v těle vymění, možná zhruba dvě minuty a může to trvat až pět minut, než se rozpuštěný plyn začne vysycovat v podobě bublin bud‘ do tkání nebo do krve v závislosti na snížení tlaku. Většinu ponorů s krátkým pobytem na dně tělo zvládne dobře co se týká přímé bolesti nebo obvyklých příznaků, ale mohou způsobit reakci imunního systému těla na podráždění které v těle probíhá a nerovné vysycování citlivých uchycení šlach a kostních povrchů stejně jako některé svaly nemusí být schopny se vyrovnat s velmi krátkými ponory. Tkáně, které se sytí pomalu, nejsou s ohledem na minimální dekompresi takovým problémem, s vyjímkou dlouhých expozic.

Přišli jsme na to, že krátké sestupy s méně než 30 minutami pobytu na dně jsou pro formování profIlů nepřesné. To co děláme, je nastavení tvaru dekomprese, jako kdyby sestup byl delšía tak začínáme zastávky v 80% profilu vyjádřeným v ATA a na každé zastávce zůstáváme pouze minimálně. Minimální čas na deko zastávce je dvacet vteřin každých deset stop, což je efektivně 30 stop (9 m) za minutu plus čas přesunu mezi zastávkami. Maximální pobyt na těchto zastávkách je pět minut při saturačních ponorech (nebo jakýkoliv ponor až do 85% technické saturace, za kterou považuji 150 minut pobytu na dně). Zastávky výše jsou určeny tvarem dekompresního profilu a musí být omezeny alespoň na minimum, například na jednu minutu pro ty hlubší a poté více, až se dostanete k výměně směsí. Dejte nové deko směsi čas na to, aby mohla začít působit a poté jděte nazpět ke křivce profilu se zastávkami 1-2 nebo 3 minuty. Až se dostanete výše do profilu, ta skutečnost, že jste provedli hlubší část pečlivě, umožňuje zkrácení mělčích zastávek.

Pro jakékoli z těchto dekompresí nejprve udělejte své kalkulace a potom úplně odstraňte zastávku ve třech metrech — zbavte se jí úplně včetně času na ní stráveném —je totiž úplně k ničemu. Potom se sami sebe zeptejte kolik času potřebujete v šesti metrech. Odpověď zní: pouze tolik aby fungovala, pokud jsem udělal hlubší zastávky správně. Dvě minuty strávené na kyslíku nic neznamenají, deset minut už je blíže k pravdě. To co musíte udělat, je přidat do posledních šesti metrů pomalou rychlost výstupu. To, kolik času bylo stráveno v šesti metrech, by mělo být vystoupáno ze šesti metrů pomalým konstantním výstupem poté, co jste strávili čas v šesti a umožnili úplný oběh krve a využili efekt změny tlaku a plynu tak, aby fungovali. Relativní čas, odvozený od skutečného času pobytu na dně, kdy součet času pobytu v šesti metrech plus výstup ze šesti na hladinu se musí rovnat času pobytu na dně, znovu za předpokladu, že jste provedli předchozí kroky správně. Neztrácejte spousty nahromaděného času v místech kde je malá výhoda v parciálním tlaku, raději použijte výhody rozdílu tlaku v těchto případech, znovu za předpokladu, že jste vědomě provedli hlubší zastávky.

Vůbec nespěchejte v žádném případě, aby jste se dostali z hloubky a vůbec nespěchejte nahoru z devíti metrů na hladinu. Tyto dvě oblasti si zasluhují pečlivou pozornost.

Myslím si, že pokud se zbavíte té nesmyslné zastávky ve třech metrech a toho zbytečného času a vrátíte něco z toho času zpět do správného profilu a strategie, tak nejenže se vyhnete přímé DCS, ale vyhnete se i DCS bez klinického projevu včetně imunních reakcí.

Pokud provedete dekompresi správně a jste v dobré kondici bez zdravotních omezení, měli by jste být vysyceni a připraveni na cokoli 30 minut poté co se dostanete z vody. Sami poznáte, když neuděláte to, o čem tady píši, nebudete se prostě cítit dobře. Bude to sotva patrné, ale pokud se chcete otestovat, tak si jděte zaběhat. Pokud hned na začátku nestačíte s dechem, tak jste dekompresi zpackali.. Pokud jste schopní běžet jako obvykle, udělali jste dekompresi správně. Pokud dostanete DCS při tomhle testu, tak máte smůlu a můžete to dát za vínu Jablonskému. Ve skutečnosti se budete cítit pomalu reagující a unavení při odstrojování z výstroje pokud jste provedli nedostatečnou dekompresi.

Pokud máte nějaké otázky, které by vám pomohly porozumět, sem s nimi. Pokud někdo se mnou chce argumentovat, ušetřte si námahu a raději mi ukažte své záznamy o ponorech a neotravujte s jinými organizaciemi nebo nějakou jinou formou nesmyslů, které jsou všude kolem. Nikdo tomu nerozumí tak jako já a nikdo to neumí provést jako já a nikdo to tak dlouho jako já nikdy nedělal, dokonce ani můj tým ne. Jsem si naprosto jistý, že toto je nejenom správné, to je správné i přes stín těch nejmenších pochybností. Vzpomínám na to jak Exley jednou ve Wakulle provedl dekompresi podle mého profilu. S ním to bylo jednoduché to provést, jelikož se snadno přizpůsobil kolegiálnímu nátlaku — byl jsem schopen ho přimět k čemukoliv co jsem si vysnil. Poté strávil další čtyři hodiny v recepci toho domku ve Wakulle testováním Dopplerem lidmi z Florida State University znovu a znovu dokola a přitom čekal už přijde ten rapidní nástup DCS — to se nikdy nestalo. Tohle se stalo před devíti lety. Od té doby jsme to vyladili k dokonalosti.

Preložil Adolf Vondrka, zverejnené s jeho láskavým zvolením 01/2009.

Last update: 28. 7. 2008, © GCZ.CZ 2006
Zdroj: http://www.gcz.cz/jiri/index.php?id=25

HeLLo